Laureátem Ceny Obce architektů za celoživotní dílo za rok 2026 se stal Ing. arch. Ivan Bergmann. Velká červená kostka mu byla udělena při slavnostním galavečeru Grand Prix Architektů 26. října 2026 v pražském Cubex Centru. O ocenění rozhodla Rada Obce architektů na svém zasedání 10. září 2026.
Cena oceňuje osobnosti, jejichž tvorba a profesní působení dlouhodobě přispívají ke kvalitě české architektury. O jejím udělení tradičně rozhoduje Rada Obce architektů na základě nominací, které může podávat odborná i široká veřejnost. Výběr laureáta tak probíhá samostatně, nezávisle na rozhodování mezinárodní poroty Grand Prix Architektů.
Ivan Bergmann patří k výrazným osobnostem architektury spjaté se Zlínem. Jeho tvorbu charakterizuje citlivý vztah k místu, střídmost a schopnost navazovat na tradici moderní architektury současným jazykem. Vedle novostaveb se významně věnoval také obnově architektonického dědictví. Mezi jeho práce patří areál Střední zdravotnické školy ve Zlíně, spoluautorská obnova Baťova mrakodrapu či rekonstrukce Jurkovičova domu v Luhačovicích.
Letošní ocenění vyjadřuje uznání jeho dlouholeté tvůrčí poctivosti, respektu ke kontextu a přínosu ke kultivaci prostředí, ve kterém žijeme.
Laudatio připravili členové Rady Obce architektů Ing. arch. Martina Hovořáková a Ing. Miroslav Pospíšil.
Zlín byl vždy uváděn jako příklad ojedinělého urbanismu a architektury. Představuje nejen v českém měřítku specifický úkaz architektury úsporné, racionální a funkční, architektury, která působí jako dokonale fungující stroj. Zlín se stal jedním z nejvýznamnějších center meziválečné moderní architektury v českých zemích a jediným důsledně budovaným funkcionalistickým městem v Evropě.
Kvalita architektury nastavená v době mezi světovými válkami budila respekt i v pozdější době, v éře socialismu. Urbanismus a architektura si zde v poválečné době navzdory okolnostem zachovaly vysokou kvalitu díky standardům nastaveným baťovci. Architektonická kvalita spojená s respektem a s geniem loci místa pokračovala také v dílech architektů v 90. letech.
Velký podíl na novodobé úrovni zlínské architektury má architekt Ivan Bergmann, který se ve své tvorbě držel hesla „pokora v kontextu“. Tato věta přesně vystihuje charakter Bergmannovy tvorby.
Bergmann tvoří architekturu, která nestaví na odiv samu sebe, ale slouží městu, lidem a prostoru, do něhož vstupuje.
Ivan Bergmann je bytostně spjat se Zlínem. Zde se v roce 1946 narodil, zde vyrůstal a sem se po studiích na Fakultě architektury a stavitelství VUT v Brně – v ateliéru profesora Viktora Formáčka – cílevědomě vrátil. Vstoupil do prostředí se silnou, zavazující funkcionalistickou tradicí. Místo laciné nápodoby či naopak bezohledného vymezování se však zvolil cestu hlubokého porozumění: schopnost navázat na odkaz zakladatelů moderního Zlína současným, kultivovaným a funkčním jazykem.
Svůj mimořádný cit pro prostředí prokázal již v počátcích tvorby – například dnes již ikonickou stavbou Lesní kavárny u zlínského Lesního hřbitova, která citlivě srostla s okolním lesním terénem. Plnou zralost jeho rukopisu pak přinesla 90. léta a nová éra samostatné tvorby. Za realizaci areálu Střední zdravotnické školy ve Zlíně právem obdržel Cenu Vladimíra Karfíka; v tomto díle demonstroval, jak lze baťovskou tradici cihly, železobetonového rastru a velkorysého prosklení interpretovat pro potřeby moderního školství konce 20. století. Neméně výraznou stopu zanechal mimo rodný region v podobě objektu společné výuky Pedagogické fakulty v Hradci Králové, oceněného titulem Stavba roku 1998.
Ivan Bergmann patří k vzácnému typu architektů, kteří dokážou se stejnou jistotou a invencí tvořit novostavby i s mimořádnou pietou rekonstruovat prvořadé památky moderní i historické architektury. Spoluautorská obnova 21. správní budovy – proslulého Baťova mrakodrapu – na sídlo krajského a finančního úřadu ve Zlíně (oceněná Grand Prix Obce architektů 2005) nastavila nová měřítka v památkové péči o meziválečnou architekturu. Podobnou citlivost a řemeslnou poctivost prokázal při náročné rekonstrukci Jurkovičova lázeňského domu v Luhačovicích.
Ať už jde o velké veřejné a administrativní budovy, urbanistické celky, sakrální stavby jako smuteční síň ve Spytihněvi, nebo drobné krajinné prvky a vyhlídkové stavby, Bergmannova práce se vždy vyznačuje vysokou kulturou detailu, střídmostí a hlubokým respektem k člověku.
Cena Jože Plečnika za celoživotní přínos architektuře a stavitelství, stejně jako Cena města Zlína, jsou jen logickým stvrzením významu jeho práce pro českou architektonickou scénu.
Děkujeme Ivanu Bergmannovi za jeho neutuchající tvůrčí poctivost, za kultivaci veřejného prostoru a za příklad toho, že největší architektonické hodnoty vznikají tam, kde se talent potkává s pokorou, řemeslem a věrností svému místu.
Martina Hovořáková a Miroslav Pospíšil
Zpět na výpis novinek